Horizont událostí: Černá díra a rozhraní v časoprostoru

Černá díra má tak velkou hmotnost, že jakmile projde horizontem událostí, pohltí i světlo. Aby unikla z jeho gravitačního pole, musela by být odstředivá síla větší než rychlost světla.

Horizont událostí: hranice černé díry

Každý horizont má tu vlastnost, že pozorovatel nevidí, co je za ním.

• Tak je tomu i v případě černé díry. Jediný rozdíl je v tom, že příslušný horizont událostí jako jeho hranice je zároveň hraniční plochou časoprostoru podle obecné teorie relativity.

• Události jsou konkrétní body v časoprostoru definované místem a časem. Horizont událostí představuje hranici fyzikálních zákonů a nám známé struktury prostoročasu.

• Horizont událostí závisí na pozorovateli. Pokud ji však mineme, není již možnost reverzace, protože bychom museli dosáhnout odstředivé rychlosti odpovídající gravitačnímu poli černé díry, která zde však přesahuje rychlost světla. Světlo pohlcují také černé díry.

Různé referenční systémy

Černé díry byly podezřelé již před jejich prvním pozorováním na počátku 70. let 20. století díky obecné teorii relativity.

• Čím blíže se světlo dostává k černé díře, tím červenější se jeví vnějšímu pozorovateli, protože ztrácí energii, čímž se foton posouvá do červené části světelného spektra.

• Vnější pozorovatel nikdy nemůže vidět dosažení horizontu událostí objektu, protože to trvá nekonečně dlouho. Výjimkou jsou viditelná tělesa, která sama deformují časoprostor. Proto je možné pozorovat míjení supernov.

• Pokud by se však člověk pohyboval směrem k černé díře volným pádem, došlo by k přechodu horizontu událostí a s ním ke vstupu do singularity existující uvnitř černé díry.