618
Termín gatekeeping se používá v různých prostředích. Své uplatnění nachází v oblasti šíření informací, ale také v sociálních konstrukcích.
Modely gatekeepingu
Gatekeeping znamená v němčině „hlídání brány“. Vhodným přirovnáním k tzv. gatekeeperům jsou vyhazovači. Při gatekeepingu určité osoby nebo instituce určují, jaké informace se dostanou ven. Existuje řada modelů gatekeepingu.
- Žurnalisty a redaktory lze považovat za gatekeepery. Ti rozhodují o tom, které informace budou předány z jedné fáze informačního toku do další nebo zadrženy. Mají tedy moc kontrolovat a ovlivňovat informace.
- Rozšířené možnosti komunikace na internetu změnily roli strážců a daly vzniknout novým modelům strážců. Při gatekeepingu se již nejedná o shromažďování nových informací, ale o filtrování, vyhodnocování a třídění informací, které jsou již publiku k dispozici.
- V modelu gatekeepingu publika neboli sekundárního gatekeepingu je publikum považováno za mocného ovlivňovatele a strážce brány v sociálních médiích. Rozhoduje o tom, zda a jaký mediální obsah bude doporučen ostatním uživatelům.
- Občas se v komentářích na sociálních sítích na Instagramu nebo TikToku objevuje výraz „Don’t Gatekeep“. To znamená, že by tvůrci měli odhalit určité informace. Například odkud určité produkty pocházejí.
- V modelu kolektivního gatekeepingu již není váha obsahu řízena redakčně, ale kolektivními aktivitami uživatelů, jako jsou kliknutí, hodnocení a doporučení. Techničtí strážci, jako jsou vyhledávače nebo agregátory zpráv, vybírají a váží příspěvky pomocí algoritmů.
- Teorie síťového gatekeepingu se zaměřuje na vzájemnou provázanost a interaktivitu aktérů v procesu gatekeepingu a vícerozměrně popisuje vztahy mezi gatekeepery a gaty. Navzdory pokrokům v teorii gatekeepingu není přenos do komunikačních kontextů vždy přímočarý.